Revize a platná legislativa
1) Proč chtít revize ?
V našem oboru, kterým je elektrotechnika a její bezpečnost, již po desetiletí probíhá věčná diskuze na téma „elektro-revize a jejich místo v dnešním právním světě“.
Existují dva krajní názorové proudy :
- Revize jsou nutné a povinnost jejich pravidelného a odborného provádění ve všech provozech a objektech musí být nařízená zákonem
- Provádění periodických revizí je dobrovolným rozhodnutím provozovatelů objektů a v dnešním demokratickém světě není možné, aby někdo někomu nařizoval něco, co není přímo určeno v zákoně.
Většina respondentů se pak více či méně kloní buď více na jednu nebo na druhou stranu, případně je názor někde uprostřed.
Pravdou je, že postavením norem obecně mimo zákon poslanci vnesli do dříve jasných mantinelů poměrně velký zmatek a následná nejednoznačnost výkladu závaznosti norem v podstatě neprospěla nikomu. Současný stav, kdy normy byly vyjmuty ze zákona, ale přesto na ně právo nepřímo či přímo odkazuje v mnoha jiných zákonech, je tak trochu alibistickým aniryba-anirak.
Provozovatelé elektrotechnických zařízení by chtěli nejraději hodit závaznost norem za hlavu a ušetřit zdánlivě prostředky dříve vynakládané povinně na pravidelné revize bezpečnosti zařízení, stejně jako po práci jezdí autem bez ohledu na dopravní předpisy.
Pak ale dojde například k úrazu zaměstnanců, obyvatel domu či k požáru objektu a najednou je všechno jinak. Orgány činné v trestném řízení znenadání zajímá, jakou zodpovědná osoba zajistila prevenci vzniklého neštěstí. Najednou jsou normy hlavním usvědčujícím materiálem proti obviněnému a na nápravu zanedbané prevence je už pozdě.
Z pohledu práva se normy sice vymanily ze zákona, tzn. přestaly být vlastním zákonem. Naproti tomu se normy staly (řečeno právnickým jazykem) prováděcím předpisem pro dosažení zákonného stavu předmětu normy v souladu s příslušnými zákony … a tedy se oklikou staly opět součástí zákona, i když očima veřejnosti poněkud schovanou. Podobně jako je tomu se zmíněnými dopravními předpisy, kde je veřejnost podstatně více informovaná a o jejich závaznosti málokdo polemizuje.
Viděno tímto pohledem, jeví se závaznost norem v dnešním právním systému poněkud jinak. Zaměstnavatelé a provozovatelé elektrických zařízení se postupně seznamují s realitou a dospějí k závěru, že uvedení zařízení do souladu s normami musí někdo zajistit a někdo jim také musí vydat hodnověrné osvědčení, sloužící jim následně jako důkaz o tom, že pro zajištění bezpečnosti jimi spravovaných zařízení udělali vše, co po nich právo vyžaduje.
A zde se konečně vynořuje skutečná pozice revizních techniků , jelikož jsou to oni a jedině oni, kdo může bezpečnost elektro zařízení nejen posoudit, ale také vydat o zjištěném stavu osvědčení , k němuž v případě škodní události přihlédne soud ve prospěch zodpovědného provozovatele. Jsou to také revizní technici, kteří v případě zjištění závad nebo neshod s normou jasně a prokazatelně určí, která zařízení se již provozovat nesmějí a která bude možné dále provozovat až po odstranění vyjmenovaných závad. Často dokonce většinu zjištěných závad již v rámci revize anebo následně sami odstraní.
Důležitá je právě ona nenahraditelnost revizního technika v tomto procesu, jelikož je to právě revizní technik, který (prokáže-li se platným osvědčením) je pro realizaci kontrolního a revizního procesu proškolen státní institucí ITT, je oprávněn tento proces samostatně a na svoji zodpovědnost provést, a také o tom vydat zákazníkovi odpovídající doklad právní váhy – revizní protokol .
Dnes je praticky nemyslitelné, aby podnikatel, který nerespektuje platné normy, dostal šanci vyvážet svoje produkty a služby do ostatních zemí EU. Prokazatelné dodržení norem je navázáno na získání dalších oprávnění a certifikátů, bez nichž je vstup na trh EU uzavřen. Mezi tyto certifikáty patří například :
- ISO9000
- ES Prohlášení o shodě
- Protokol o typové zkoušce
- Protokol o kusové zkoušce
- Osvědčení o jakosti a kompletnosti
a další.